Najde se snad málokdo, kdo by alespoń jednou nezaslechl nëco o románu Neviditelný od 
anglického spisovatele H. G. Wellse. Já jsem tuto knihu pęeçetl a doporuçuji ji kaůdému,
uů kvűli tomu, ůe kniha není zbyteçnë dlouhá a vypadá spíîe jako povídka neů román.
Mnë se v prvním roçníku stęední îkoly dostalo pęíleůitosti napsat nëco na téma Sen a
skuteçnost a okamůitë se mi vybavilo toto dílko. Pokusil jsem se tedy napsat povídku, která
by se (uů kvűli poůadavkűm) veîla na jednu A4 formát a s trochou fantazie román od H. G.
Wellse trochu pęedëlat podle svého vkusu. Jestli se mi to povedlo, poznejte sami (povídka
je zveęejnëna bez jakýchkoli úprav a v pűvodní formë).

NEVIDITELNÝ
  V polozatemnëlém pokoji, který byl osvëcován pouze stolní lampou, sedël u stolu muů v 
bílém pláîti. Muů se naklonil pęes stűl a uchopil jednu z mnoha lahví, které stály u okraje
stolní desky. Pinzetou uchopil krystal jodu a vloůil jej do láhve se zelenou tekutinou. Ruce se
mu tęásly nedoçkavostí. "Teđ objevím nepoznané!", îpitl si pro sebe. V láhvi to zaîumëlo a po
chvíli se zelená tekutina pęemënila na tmavë çervenou. Muů láhev otevęel a pęiçichl. Z láhve
çpël ostrý zápach po houbách.
  Eddie îel opatrnë po chodbë, aby ho nikdo neslyîel. Zastavil se aů u dveęí s nápisem
CHEMICKÁ LABORATOĘ. A níůe byl nápis NEVSTUPOVAT. 
Eddie tiîe zaklepal. "Dále", ozvalo se zpoza dveęí. Eddie veîel. 
"Griffine, ty jsi jeîtë tady? Vůdyď jsou çtyęi ráno."
"Pojđ dovnitę a zavęi", pronesl Griffin, tęímajíce jeîtë láhev s tekutinou.
"Cos to vyrobil?", zeptal se Eddie
"Tak se dívej!", ęekl Griffin a usrkl z láhve. Eddie vidël, ůe Griffinovy nohy prűhlednëjí.
Jeîtë zahlédl pár îlach a potom kosti, které prűhlednëly stále více spoleçnë s tëlem. Griffin
se pomalu ztrácel, aů zmizel úplnë.
  "Griffine, ty jsi neviditelný!", vykęikl úůasem Eddie.
"To vím, ale není mi zrovna nejlíp. Trochu se mi zvedá ůaludek a bolí më hlava."
"Jak jsi pęiîel na ten objev?", zeptal se Eddie a díval se do prázdna, kde by mël stát 
neviditelný Griffin.
"Çerpal jsem z knihy Davida Hiltona. Podle jeho mínëní musí existovat hmota, která pęekoná
lidské vnímání a promëní molekuly tëles do zdánlivë neviditelného stavu."
Griffin zavrávoral, padl na kolena a opęel se rukama o rám otevęeného okna. Pak se pomalu
vzpęímil a sledoval ruch na ulici. Eddie nahlédl do knihy na stole.
"To je zajímavé!", ęekl Eddie, kdyů zahlédl text, citovaný pęed chvílí Griffinem.
"Më je zle", zaîeptal Griffin.
Eddie se otoçil k oknu. Slyîel jen zapraskání okenního rámu a zvuk, pęipomínající skluz
nëjakého tëlesa po dęevë.
"Co je ti, Griffine?", ozval se po chvíli Eddie, kdyů se mu zdálo, ůe se Griffin dlouho 
neozývá.
"Griffine!", ęekl jiů zvýîeným hlasem. Pak mu svitlo a podíval se dolű. Rychle jeîtë nahlédl
do knihy a pęeçetl si vëtu, které si Griffin pęi výrobë nevîiml. "Objevil jsem tuto hmotu,
ale po jejím poůití úçinkovala jeko silný alkohol."
  Eddie prohmatal okolí okna. Nikdo tam nebyl. Rychle sebëhl po schodech dolű an ulici. Na
chodníku leůelo cosi, co pęipomínalo kostru çlovëka. Zaçal se sbíhat dav lidí. Kosti na
chodníku se zaçaly zhmotńovat, zaçaly se objevovat ůíly a svaly, aů se objevila celá postava
v bílém pláîti. Eddie poznal mrtvého Griffina, geniálního vëdce a vynálezce, který jako 
druhý na svëtë vynalezl zpűsob, kterým se lze stát neviditelným.