˙   Při letu si vyzkoušejte otáčení hlavou  klávesami  na  numerickém 
bloku  a vůbec pohledy. Při bojových letech vám to usnadní orientaci 
ve vzniklé situaci. Potom je třeba jednat rychle a je  dobré  vědět, 
kam sáhnout.

   Při  letu  jsou  v  chodu  motory  a  ty protlačují letoun vpřed. 
Dopředná rychlost způsobuje  proudění  vzduchu  kolem  křídel  a  to 
vyvolává  vztlakovou  sílu.  Když  je  letadlo  v  normální  poloze, 
výslednice vztlaku působí kolmo vzhůru. Když  letadlo  nakloníte  na 
křídlo,  výslednice působí i do strany a způsobí, že letadlo zatáčí. 
Když  letadlo  nakloníte  přesně  do  pravého  úhlu   (křídla   vůči 
horizontu),  bude celá výslednice vztlaku působit do strany a stáčet 
letadlo. Zkuste v této poloze přitáhnout řídící páku. Nyní působí do 
strany nejen vztlaková síla, ale i síla  výškových  kormidel.  Tímto 
manévrem  dosahuje  letadlo  poměrně velmi malého poloměru zatáčky a 
při malých rychlostech se točí doslova na pětníku. V  angličtině  se 
uvedený  manévr  nazývá "Break turn", tedy něco jako lomená zatáčka. 
Nevím, jak se manévr nazývá v češtině, ale říkejme mu  třeba  bojová 
zatáčka.  Proč  bojová?  No, v civilu se asi moc neuplatní. Kdyby to 
provedl pilot Boeingu, stevardky by zřejmě měly dost práce s úklidem 
rozlité kávy... O této zatáčce je ještě zmínka u  taktiky  leteckých 
soubojů, teď tedy víte, co mám na mysli.

   Navigace během letu je celkem jednoduchá. Sledujte šipku na horní 
části  průhledového  indikátoru  (u  kompasu)  a držte ji uprostřed. 
Ukazuje směr  k  waypointu  a  tím,  že  ji  nespustíte  ze  středu, 
udržujete  správný  směr  letu. Vzdálenost waypointu a jeho číslo se 
vypisuje v levé  dolní  části  průhledového  indikátoru.  Vzdálenost 
sledujte;  když  dosáhne  nuly,  budete měnit kurs na nový waypoint. 
Třetí waypoint  zpravidla  ukazuje  cíl.  Mezi  waypointy  je  možné 
přepínat   klávesou   W   (následující)   nebo   kombinací  SHIFT  W 
(předcházející).  Když  se  ke  zvolenému  waypointu  přiblížíte  na 
určitou  vzdálenost,  automaticky  se  navolí  následující waypoint. 
Klávesou C se  můžete  podívat  na  obrazovku  navigačního  systému, 
uvidíte vyznačenou trasu, waypointy a polohu vašeho letadla. Tolik k 
navigaci během letu.
   Nyní  se  vrátíme  do  okamžiku  před  startem,  kdy   sedíte   v 
briefingové  místnosti  a  můžete  si  dráhu letu upravit. Ukažte na 
počítač, který stojí vpravo na stole. Dostanete se do  tzv.  systému 
TAMPS. Tady si můžete prakticky zcela libovolně nastavit dráhu letu. 
Doporučuji  vám  podívat  se  sem  před  každým letem. Jednak vám to 
pomůže odhadnout potřebné  množství  paliva,  jednak  se  dozvíte  o 
potencionálních  nebezpečích.  Systém  obsahuje  3  menu.  První  je 
označené MISC. Obsahuje položky SPIN (roztočit mapu), LEFT (pootočit 
mapou doleva),  RIGHT  (pootočit  mapou  doprava)  a  EXIT  (uložení 
informací  o  waypointech do palubních navigačních systémů letadel a 
návrat do briefingové místnosti). Toto menu je vcelku  jasné.  Další 
menu  je  VIEW,  tedy pohled. FULL znamená celou mapu tak, jak byla, 
když jste se na  systém  TAMPS  připojil.  TARGET  zabere  přilehlou 
oblast cíle. WAYPOINT zabere přilehlou oblast některého z waypointů. 
THREATS   do  mapy  zakreslí  červeně  možná  ohrožení  (nepřátelská 
letiště, protiletadlové baterie, SAMy, radiolokátory).  Tatáž  volba 
je z mapy zase vygumuje.
   Menu  WAYP  nám  umožní  prohlédnout  a  nastavit  si dráhu letu. 
Ťukněte na WAYPOINT v menu VIEW a potom NEXT nebo PREV  v menu  WAYP 
prohlíží polohu jednotlivých waypointů. Vybraný waypoint je zobrazen 
světlejší  barvou  a  můžeme  ho  buď  vymazat  příkazem DELETE nebo 
posunout libovolným směrem pomocí kurzorových šipek. Jestli jste  už 
mapou  otočili,  kurzorové šipky budou fungovat nějakým jiným směrem 
(podle natočení mapy). Na mapě je zakreslena poloha letadlové  lodi, 
cíle  a tankovacího letadla. Podobně jako polohu waypointu si můžete 
nastavit polohu KC-10 Extender do místa, kde si budete chtít za letu 
doplnit palivo.  Dělá  se  to  kurzorovými  klávesami  s  přidržením 
klávesy    SHIFT.    Vřele   nedoporučuji   umisťovat   tanker   nad 
protiletadlové baterie,  protože  tam  asi  v  klidu  nenatankujete. 
Potřebujete-li  vytvořit  nový  waypoint, funkce SPLIT ho zakreslí v 
polovině  aktuální  úsečky.  Pak  s  ním  můžete  rovněž   libovolně 
manipulovat.
   Ještě než na mapě cokoliv změníte,  povšimněte  si,  jak  je  vše 
zorganizováno. Celá dráha má zpravidla tvar podkovy, jejíž začátek a 
konec  sahá  k  letadlové  lodi. Ptáte se, proč nestačí jeden jediný 
waypoint v místě cíle? Ve hře stačí, a pokud chcete, klidně  ostatní 
smažte.  Ale  v  praxi  se  to dělá tak, jak to na mapě vidíte. Toto 
uspořádání totiž umožňuje oddělit  od  sebe  příletový  a  návratový 
koridor  a  usnadňuje organizaci skupinových náletů. Tři waypointy v 
oblasti cíle potom mají význam především pro  pilota.  První  dva  z 
nich  slouží  ke  správnému  přiblížení.  Další waypoint je na jedné 
přímce s waypointem cíle a waypointem přiblížení k cíli.  Zřejmě  je 
to  proto,  aby  piloti  nenabírali  hned kurs k lodi, protože by se 
pletli případné další vlně bombardérů. Poloha tankovacího letounu na 
návratové trase je  také  logická.  Je  přece  pravděpodobnější,  že 
budete  mít  málo paliva při návratu, než při startu. Při umisťování 
KC 10 tedy musíte myslet nejen na to, že budete potřebovat tankovat, 
ale  především  KDE  to  budete  potřebovat.  Že  si  k  tankovacímu 
Extenderu  máte  vést  jeden  z  waypointů,  aby jste ho našli, snad 
nemusím připomínat.

   Při  plánování  spotřeby  paliva je potřeba si uvědomit nejen jak 
daleko poletíte, ale také v jaké  výšce  a  s  jakým  režimem  chodu 
motoru. Přídavné spalování, někdy též nazývané forsáž, zvyšuje výkon 
motoru.   Je   výborné  v  boji,  kdy  letadlu  propůjčí  vynikající 
akceleraci, vysokou rychlost a  perfektní  stoupavost,  ale  doslova 
žere  palivo. Funguje to totiž tak, že se při zapnuté forsáži palivo 
vstřikuje za motor, čímž se zvýší tah motoru. Z principu  je  vidět, 
jak  je  to  nehospodárné  a  pro přemisťování mezi waypointy budeme 
pravděpodobně volit ekonomičtější režim. Chceme-li ušetřit palivo na 
dlouhých tratích, volíme let ve velkých výškách.
   Ve  velkých  výškách  je  řidší  vzduch.  To jednak znamená nižší 
aerodynamický odpor (a tím možnost letět vyšší rychlostí  s  nižšími 
nároky  na  palivo), jednak snížení manévrovacích schopností letadla 
(křidélka a řídící plochy se nemají "o co opřít"). Manévrový  souboj 
ve  velké  výšce je skutečně nepříjemný, letadlo poslouchá jen velmi 
líně. Dokonce i běžná změna kursu při přelétnutí  waypointu  nám  dá 
více  práce  než  obvykle.  Proto  se  v  této výšce snažíme vyhnout 
manévrovému   souboji   a   případné   neshody   s   Irákem   řešíme 
samonaváděcími střelami vzduch-vzduch velkého nebo středního doletu.
˙